Digitalizace veřejné správy v České republice má své základy už v roce 2008, kdy vznikly průkopnické projekty jako základní registry a datové schránky. Tyto systémy znamenaly velký krok vpřed – centralizovaly správu klíčových dat a umožnily rychlou a efektivní elektronickou komunikaci s úřady. Tehdy bylo jasné, jaký mají tyto systémy cíl, a jejich zavedení proběhlo relativně hladce. V té době se zrodila naděje, že digitalizace státu bude úspěšně pokračovat.
Bohužel, realita byl jiná. Dlouho se nic nedělo, až pak téměř po deseti letech přišly v roce 2017 další úspěšné projekty digitalizace e-recept nebo e-neschopenka, které přinesly důležité zlepšení v oblasti zdravotnictví. Původně se setkaly s počátečním odmítnutím a obavami, nakonec se tyto systémy během pandemie COVID-19 ukázaly jako klíčové pro zachování kontinuity péče a snížení osobního kontaktu. Tento příklad ukazuje, že i přes výzvy a nejistoty lze úspěšně implementovat inovativní digitální řešení, pokud jsou správně navrženy a testovány s důrazem na uživatelskou přívětivost a bezpečnost.
Jak ukazuje i poslední mediálně známý projekt digitalizace stavebního řízení, i on měl potenciál přinést zjednodušení a zefektivnění tohoto složitého procesu, ovšem narazil na zásadní problémy. Absence jasného koncepčního záměru, nedostatečné testování a chybějící školení uživatelů vedly k tomu, že systém neplní očekávání. Tyto problémy a chyby při realizaci projektu nakonec směřovaly až k odvolání ministra pro místní rozvoj a místopředsedy vlády pro digitalizaci Ivana Bartoše.
Mělo selhání digitalizace stavebního řízení vést k odvolání Ivana Bartoše?
Ivan Bartoš při svém nástupu do funkce přinesl se svými poradci vizi postupné, modulární digitalizace spojené se zamezením vlivu velkých nebo mezinárodních IT firem. Tento přístup měl dle jeho názoru snížit rizika spojená s velkými a složitými projekty, které údajně často selhávají kvůli své komplexnosti. Na papíře to vypadalo jako rozumný krok, zvlášť v kontextu selhání jiných ambiciózních projektů. Přesto se však ukazuje, že projekt digitalizace stavebního řízení trpěl podobnými problémy, jako mnohé projekty před ním.
Odvolání ministra je vždy komplexní otázkou. Ivan Bartoš byl v oblasti digitalizace klíčovou postavou a jeho celková role byla mnohem širší než jen projekt stavebního řízení. A to zejména při právem očekávané sebereflexi zahrnující nesporný fakt, že digitalizace veřejné správy je komplikovaný proces, který často závisí na celé řadě faktorů. Ty začínají vytvořením zvládnutelného časového harmonogramu, zohlednění informací od úřadů, návrhem rozumné koncepce a odpovídající architektury, řádným otestováním, a zajištění dostatečného proškolení.
Nabízí se tak úvaha, zda problémy, které projekt digitalizace stavebního řízení postihly, byly způsobeny nedostatky v celkovém přístupu k digitalizaci, nebo zda šlo o konkrétní organizační nebo osobní chyby. Odpovědnost za nedostatečné testování, neproškolení uživatelů a absenci koncepčního záměru nemusí nutně ležet jen na jednom člověku, ale na širší organizační struktuře a řízení projektu. Nicméně, Ivan Bartoš byl místopředsedou vlády pro digitalizaci a jistá odpovědnost k této pozici bezpochyby patří.
Není selhání spíše výzvou k reformě?
Možná je třeba se zaměřit na hlubší reformu způsobu, jakým se digitalizace státní správy realizuje. Přesun k modulárním a flexibilním řešením je krok správným směrem, ale nestačí pouze změnit technický přístup. Je nutné zajistit, aby každý projekt měl jasný plán, zohlednil platnou legislativu, byl řádně testován a uživatelé byli plně připraveni na jeho používání. Stejně tak se nesmí zapomenout na dodržování pravidel zákona o zadávání veřejných zakázek, jehož je ministerstvo pro místní rozvoj gestorem. Nelze přece na jednu stranu zákonná pravidla stanovovat, a na druhou stranu je nakonec nedodržet nebo je obcházet. To, že soutěž jen na nejnižší cenu nepřináší státní správě to nejlepší řešení, se projevilo už několikrát. A že v konečném výsledku může být levné řešení nakonec dražší a zejména méně spolehlivé, se už také několikrát prokázalo. V tomto smyslu by se projekt digitalizace stavebního řízení mohl stát užitečnou lekcí pro budoucí digitalizační iniciativy státních projektů.
Právě teď je tak ten správný okamžik zamyslet se nad tím, jak zlepšit celý proces a naslouchat odborníkům i uživatelům z praxe. Ivan Bartoš mohl hrát důležitou roli v tomto dialogu, pomoci převést zkušenosti do dalších úspěšných digitalizačních projektů, ale bohužel se tak nestalo. Jestli to bylo díky němu, nebo díky jeho poradcům, se snad dozvíme v budoucnosti, až se podaří nepříznivé důsledky nepovedené digitalizace napravit.
Závěr: Potřebujeme digitalizaci?
Digitalizace státní správy je komplexní a dlouhodobý proces. Není to elektronizace, tedy jen nahrazení papírového formuláře elektronickou verzí. Selhání jednoho projektu, i když významného, nemusí automaticky znamenat, že je vše špatně. Digitalizace přináší důležité inovace a to má stále potenciál přinést výsledky. Je ale nutné zajistit, aby byly projekty důkladně připraveny, testovány a jejich uživatelé byli od počátku proškoleni. Pokud se z těchto chyb poučíme, může to v konečném důsledku vést k dotažení úspěšné digitalizace nejen stavebního řízení, ale i dalších oblastí.
A na závěr mi dovolte úvahu – možná bychom měli hledat způsoby, jak celý proces zlepšit a přizpůsobit ho potřebám občanů, podnikatelů i úřadů. Digitalizace není jen o technologiích, ale také o správném přístupu a schopnosti se učit z vlastních chyb. V tom můžeme hrát i my svou důležitou roli, pokud budou stát prezentovat politici, kteří tomu rozumí.
Comments